Pěkný den

29. září 2007 v 14:52 | Zuzii |  Jednodílné
tohle je opravdu obdivuhodná povídka x))...hzeké čteníčko x)) (ale myslím ,že ji už většina z vás zná...)
******
Probudil se krátce po osmé, tak jako každý den, za posledních 53 let. Cítil se pokaždé stejně prázdně. A nejspíš dnes už ví, že se to nikdy nezmění. Nikdy už nebude kompletní. Alespoň tady ne. Alespoň teď ne. Možná už dnes...
Po obloze putovali krvavé červánky a první sluneční paprsky dopadaly na chodníky a zahřívaly je svým teplým pohlazením. Chlad, který se na nich usadil přez noc, se vydal na ústup. Dnes to vypadá na pěkný den.
Neobratně se zvedl z postele a sním i jeho společník, Scotty. Neseskočil z postele, jako vždycky. Nezačal vrtět ocasem a nepřinesl páníčkovy obojek aby mu dal jasně najevo, že chce jít ven. Pomalu slezl z postele a protáhl si přední packy. Poté si lehl na koberec a upřel své černé korálkové oči k páníčkovy, který se díval na fotku dvou lidí ve zlatém rámečku. Scotty trochu zavrčel, aby upoutal páníčkovu pozornost.
,,Scotty?" Podíval se na něj. Jeho hnědé oči které byly podlité krví a orámované vráskama se střetly s černýma. Přísahal by, že vnich viděl pochopení. Jistě.
Vždyť chybí i tomu psovi.
Nechal Scottyho jen tak ležet v ložnici a sám šel do koupelny.

Před 53 lety by ještě ležel v postely a objímal by ho. Pozoroval by jak spí a pak by ho probudil polibkem na krk.
Ale dnes ne. Dokonce ani zítra. Nikdy. A to bolí.
Dneska se cítí obzvlášť zvláštně. Tak nějak...jako kdyby mu byl blíž než jindy. A to je dobře.
Opláchl si vrásčitý obličej studenou vodou a podíval se do zrcadla. Nepoznává se. Tohle není on. Takhle to s ním nemělo dopadnout. Je sám a pro samotu nebyl stvořený. Potřeboval vedle sebe lidi.
K čertu s lidma!!
Potřeboval vedle sebe jeho. Vzdal by se všeho jenom aby měl vedle sebe jeho. Billa. Svého Billa. ano. Vzal by se všeho.
Podíval se do zrcadla na svojí tvář. Vypadá hrozně.
Ne nevypadá hrozně. Vypadá zničeně. Ano vypadá zničeně ze všech těch let, které nestrávil s ním.
Několik minut se díval jen tak na svůj odraz v zrcadle. Zřetelně se ochladilo. Od úst ti stoupaly obláčky páry.
Odraz v zrcadle se ačal zamlžovat a místo jedné, životem unavené osoby, se v zrcadle rýsovaly osoby dvě. Zatajil se ti dech?!
Dva mladí chlapci, kteří se na sebe šťastně usmívaly. Těsně za ním stál on a měl svojí dlaň položenou na tvém rameni. V druhé ruce držel bílou lilii.
Zvedl svou ruku a položil si jí na rameno. Opravdu stojí za ním, nebo je to jen přelud. Možná přelud, ale krásný.
Je to tak živé. Cítí se tak strašně šťastný. Dočkal se snad?! Budou už jenom spolu?! Vrátil se. Myslel si, že je navždy pryč a teď je tady.
Srdce mu začalo bít jak splašené. Štěstím. Cítil neuvěřitelnou bolest v hrudníku. Štěstím. Špatně se mu dýchalo. Štěstím. Ztrácel kontrolu nad svým tělem. Štěstím. Podlomila se mu kolena a těžce dopadl na chladné dlaždičky. Je Štastný.
Všude je tak krásně bílo a pak jen jeho tvář a úsměv. Ano je šťastný. Něco teplého se mu položilo na hruď. Usmál se. Něco lehkého dopadlo na podlahu vedle něj. Ješťastný.
..............
Tom Kaulitz (+71) zemřel dnes 19.6. 2060 ve svém bytě v Kolíně. Byl nalezen na podlaze v koupelně sociální pracovnicí, která mu nesla jako každý den oběd. Příčinoou smrti byla zástava srdce.
,,Byla jsem v šoku, když jsem ho našla ležet na té podlaze. Víte on to byl tak trochu bručoun, ale hodnej. Pořád mu moc chyběl bratr a společnost mu dělal jen ten starej pes." Promluvila domovnice, která si nepřála být jmenována.
Tom Kaulitz byl idolem dívčích srdcí a s kapelou Tokio Hotel dobyly svět. Od tragické smrti jeho bratra se však kapela rozpadla a po zbylých členech se v showbysnysu slehla zem. Nikdy se se strátou bratra nevyrovnal.
,,S Billem jsem umřel i já, ale bohužel jenom na půl." Nechal se slyšet novináři Tom, krátce
po bratrově smrti. To bylo naposledy co promluvil s médii.
Tom Kaulitz byl nalezen mrtví s úsměvem na tváři a na jeho hrudníku ležel mrtví pes, zvaný jako Scotty, který patřil Billovi a dožil se opravdu obdivuhodného věku. Vedle něj byla nalezena bílá lilie.
Můžeme si jen domýšlet, že úsměv na jeho tváři patřil jeho zesnulému bratrovi Billu Kaulitzovi (+4.4. 2007).
Květinář uvítal s úsměvem prvního zákazníka, dnešního dne. Mladého chlapce s černýma havraníma vlasama. Koupil si jednu bílou lilii. Dneska je pěkný den.
Konec Wikiss
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiki Kaulitz Kiki Kaulitz | Web | 29. září 2007 v 15:52 | Reagovat

POZOR POZOR!!U nás na blogísu je velmi mimořádná akce(zasíláné tak zvaného "echa" na meil)!Tak toho určo využij!!

2 M.!.L.A. M.!.L.A. | Web | 29. září 2007 v 16:28 | Reagovat

Bill přežil vlastní smrt, už má bejt půl roku tuhej.. :cD Ne já mlčim, nic sem neřekla, já mu nic zlýho nepřeju :c**:c))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama